Počet záznamů: 1  

Strasserova žena

  1. Zobrazit informace o knize na stránce www.obalkyknih.cz

    kniha


     Tizón, Héctor, 1929-2012 - Autor
    První vydání - 107 stran ; 20 cm
    ISBN 978-80-87792-29-2
      Machej, Jan - Autor
     argentinské novely
    SignaturaC 395.273
    PobočkaKde najdu?InfoSignatura
    Na Sadech - dospělé ( beletrie ) k vypůjčeníC 395.273 a   
    Vltava k vypůjčeníC 395.273 Va   

    Unifikovaný název Mujer de Strasser. Česky
    Údaje o názvuStrasserova žena / Héctor Tizón ; ze španělského originálu La mujer de Strasser ... přeložil Jan Machej
    Záhlaví-jméno Tizón, Héctor, 1929-2012 (Autor)
    Údaje o vydáníPrvní vydání
    NakladatelÚstí nad Labem : Runa, 2020
    Fyz.popis107 stran ; 20 cm
    ISBN978-80-87792-29-2
    Číslo nár. bibl.cnb003233121
    Dal.odpovědnost Machej, Jan (Autor)
    Forma, žánr argentinské novely
    Konspekt821.134.2-3 - Španělská próza, španělsky psaná
    MDT 821.134.2(82)-32 , (0:82-32)
    Země vyd.Česko
    Jazyk dok.čeština
    Druh dok.KNIHY
    „Svět je vždycky takový, jaký jej udělá žena.“ Německý inženýr Strasser přijíždí do odlehlých končin na severu Argentiny, aby zde řídil stavbu mostu, který má spojit dvě místa, nikdo však dost dobře neví jaká. Doprovází ho jeho žena Hilde. Oba prchají z Evropy zmítané válkou, která ničí svět, přinejmenším ten, který znali. Ale tam, v oné zvláštní krajině, uprostřed horka a neustálého deště, mezi domorodci, které nechápou a jimiž opovrhují, se střetávají s tím, čemu zřejmě chtěli uniknout ze všeho nejvíc: se vzpomínkami. A s myšlenkami na to, co už se nedá vrátit zpět. Hilde se upíná k touze a k přemítání nad sebou sama a svým životem, zatímco Strasser dává průchod svým násilnickým choutkám, jež v něm do té doby dřímaly. Mezi nimi dvěma Janos, Strasserův maďarský pomocník, v těsné Hildeině blízkosti vlévá do trojúhelníku napětí, jež by mohlo nadobro skoncovat s jejich životy, nebo je naopak obdařit smyslem, jejž hledají. „Jaký je rozdíl mezi celým životem a jedním okamžikem? V jistém údobí našeho života si myslíme, že neexistují jiné meze než ty, které si sami určíme. Nakonec však pochopíme, že všechno se může udát zničehonic a jednou provždy na nástupišti železniční stanice mezi odjezdem jednoho a příjezdem druhého vlaku, nebo za soumraku, v hostinci jedné zapadlé a zaprášené vsi.“ Ve snové, takřka epické atmosféře, která do děje vstupuje jako další postava, a s jemným, vytříbeným lyrismem příznačným pro jeho prózu nám Tizón odhaluje nejasné tušení: že touha je látkou, z níž je utkáno ticho, opuštěnost a samota. „Všechno se stalo nesnesitelným, vyjma touhy žít.“ Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU
    Načítání…

Počet záznamů: 1  

  Tyto stránky využívají soubory cookies, které usnadňují jejich prohlížení. Další informace o tom jak používáme cookies.