"Z výsledků výzkumu PISA (2012) vyplývá, že pokud žáci chtějí v reálném životě v budoucnu uspět, musejí být schopni aplikovat strategie řešení problémů, které se naučí ve škole, mimo školní kontext, v kterých se obvykle odehrávají. Většina aktivit spojených s řešením problémů je ve školách většinou zaškatulkována podle předmětů, jako je například řešení problémů v matematice nebo přírodních vědách, avšak úspěch jedince v životě závisí na schopnostech, které jsou užitečné v širokém spektru kontextů ve škole i mimo ni. Žáci, kteří jsou zkušení a dobře si vedou v řešení problémů, jsou schopni zkoumat problémovou situaci, aby z ní získali užitečné informace. Dokáží na základě stanoveného problému naplánovat strategii na překonání překážek, provádět řešení problému a sledovat jeho vývoj včetně jeho kritického zhodnocení. Schopnosti žáků řešit problémy se nejlépe rozvíjejí ve smysluplných mezipředmětových kontextech (resp. s využitím interdisciplinárních témat a multidisciplinárních otázek k řešení). Při realizaci integrované výuky vzdělávacích oblastí, předpokládáme, že dochází u žáků k osvojování si stejných či podobných klíčových kompetencí (především kompetence k řešení problémů aj.), které představují pro žáka neopomenutelný základ do života a připravují jej na reálný, praktický život." In Kurikulum napříč vzdělávacími oblastmi. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2019. 140 stran. ISBN 978-80-7394-791-0. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU