Soubor veršů, doplněný deníkovými záznamy, se zabývá stavem lidské civilizace a ve filozofických představách mapuje současnou globální situaci, která spěje k samotnému ohrožení podstaty života na naší planetě. "Noe odpočítává dny" a zdá se, že toto memento zároveň konstatuje, v jak ožehavé situaci se naše domovská planeta nachází. Civilním, jakýmsi až dokumentárně lyrickým tónem uvádí básník na scénu ozvěnu dávného bájného příběhu, v němž svět stojí před zničující katastrofou. Uvažuje nad smyslem života ve stavu ohrožení, nad nevyzpytatelností času, který neúprosně "odpočítává" hodiny lidského bytí a existence. "Žití je mezičas / v němž ustavičně / hledáme sebe", skepticky poznamenává v jedné básni. Otázkou zůstává, zda člověk tuto cestu k sobě objeví, zda se mu podaří přejít bez následků údolím lhostejnosti a chaosu a vrátit se - byť ke zdánlivě nepatrným, přesto zázračným jistotám: znovu si připomenout a vnímat alespoň "nepatrný úsvit štěstí" nebo onu kouzelnou "chvilku před usnutím", v níž byl "šťasten, že na lásku zbylo". Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze