Mladý maďarský kaplan přichází koncem 19. století na faru v Nové Huti. Přichází na jaře z kvetoucí nížiny a stoupaje s vozem po nekonečné klikaté cestě nachází v kopcích krajinu dosud sevřenou sněhem, bičovanou ledovými větry. Ocitne se mezi uctivě odtažitými, roztomile primitivními Slováky, kterým nerozumí jediného slova: nepraktický intelektuál z města si přišel odbýt své vyhnanství, v němž je k zoufalství stejně blízko jako k žertu s některou z mála spřízněných duší. Maďarský román v dopisech z roku 1897 v moderním a živém překladu Adély Gálové je nejstarším souvislým vyprávěním o slovenské krajině Nové Huti v dnešním Rumunsku a o jejích obyvatelích – Slovácích, Maďarech, Židech a dalších. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU