Kniha obsahuje dvě sbírky poezie moravského básníka a amatérského přírodovědce Miroslava Fišmeistera. Specifická poetika Miroslava Fišmeistera prochází i těmito dvěma sbírkami a zcela svébytně nakročuje k osobitému vyjadřování, jež se pro autora stává zásadním znakem jeho tvorby. Autorovy texty se vyznačují spontánností, hravým výrazem, individuálním smyslem pro humor a především novotvary, které propojují jeho slovní vazby a mnohdy odkazují až k absurdním dějům, jež však svou podstatu čerpají z přítomné reality. Zdánlivě nemyslně působí i některé dedikace, názvy jednotlivých oddílů, které aplikují podobu počítačových systémů, i samotné básně, přesto i v nich lze nalézt ozvěny skutečných dějů, odrážejících třeba vzpomínky na dětství nebo kdysi utkvělé představy o dokonalosti světa a lidského života, jež se však časem pochopitelně rozplývají. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze