„Nicnedělání bývá sladké, ale jenom když má člověk do čeho píchnout... Volnost je na obtíž, když se člověk nemá z čeho ulít, den je nekonečně dlouhý a vodka nechutná," píší Alexandr Genis a Petr Vajl v předmluvě ke knize 60. léta. Svět sovětského člověka, v které nahlížejí na 60. léta v Sovětském svazu jako na jeho „viktoriánskou" epochu, tedy epochu, která nebyla dobou vrcholného tvůrčího rozkvětu, ale dobou sentimentu a samolibého pohledu na svět. Autoři si všímají jednotlivých fenoménů kulturního života země v dekádě plné výkyvů, ukazují, že nebyla ani zcela svobodná, ale také nešlo čistě o pokračování mocenského stalinského surrealismu, že byla plná nadějí i deziluzí. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz