Klasické dílo ruské literatury poloviny 19. století zobrazuje tragikomický osud člověka, jehož jedinou životní charakteristikou je lenost a apatie. Román zbytečného člověka - i tak byl Oblomov, hlavní hrdina tohoto románu pojmenován. Sám syžet románu je v podstatě velmi jednoduchý - točí se kolem toho, jak "jeden dobromyslný lenoch a flegmatik" ustavičně "jen polehává a pospává a jak ho nic, ani přátelství, ani láska nedokáže probudit a zvednout". Gončarov se důsledně ubíral cestou básnicky účinného využívání výborně osvojených reálií a nesložitou životní anabázi titulního hrdiny prostoupil a obklopil spoustou nejrozmanitějších jakoby nepodstatných a podružných, ve skutečnosti však krajně nosných, dobově, sociálně, národně i situačně nezaměnitelných epizod, složek a podrobností. Před čtenářem se přes poměrnou nepočetnost figur a dějišť otevírá rozsáhlé panoramatické plátno, rozprostírá se živá a dynamicky, diferencovaně viděná kronika tehdejší ruské společnosti, přestože lenost a apatie jsou tu vlastně jedinou hnací silou děje. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze