Básnická prvotina současného českého autora je bilancí jeho životních zkušeností i otevřenou zpovědí, v níž se do popředí derou citlivě zpracované dojmy a prožitky. Autor vložil do této sbírky kolem stovky básní, v nichž záměrně pracuje ponejvíce s motivem protikladů a protimluvů. Tuto skutečnost dokládá i samotný název či pojmenování dvou částí, do nichž jsou verše rozděleny ("Óda na smutek" a právě v titulu obsažená "Elegie na radost"). Protínají se tu tedy stopy beznaděje a veselých nápěvů, radost a smutek, silné citové vzepětí nebo naopak rezignace na milostný vztah. Verše, vycházející z běžných a každodenních dojmů, jsou psány jednoduchým stylem a jazykem se smyslem o zachování pravidelného rýmu, v němž jsou rovněž nastíněna i některá závažná témata dnešní současnosti, jako je třeba odcizení, netečnost, nedostatek laskavosti a empatie. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze