V publikaci zkoumá autorka vztah mezi politikou a výtvarným uměním a architekturou v období státně socialistické diktatury.Publikace se zaměřuje na proměnu Pražského hradu v časovém rozmezí let 1948 - 1968 v souvislosti s tím, jak se měnil úhel pohledu na funkce, které by mělo tradiční sídlo státní moci plnit. Na jeho definování se významně podíleli prezident a jeho kancelář. Do tohoto procesu se rovněž zapojili ideologové KSČ a představitelé československého výtvarného umění, architektury a vědy. Práce se soustřeďuje na krátkodobé i trvalé architektonické úpravy hradního areálu zaměřené na širokou veřejnost. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze