Soubor veršů představuje tvorbu jedné z nejvýznamnějších řeckých básnířek dvacátého a počátku 21. století. Reprezentantka druhé poválečné básnické generace, která začala publikovat zhruba v polovině 20. století, je vyhraněnou autorkou existenciální poezie, v níž řeší vztah jedince ke světu, k životu i k sobě samému. V autorčiných básních se protínají motivy paměti, podané jak melancholicky zabarvenou, tak i dravě expresivní formou. Je zde zobrazena i mozaika z každodenních dojmů moderního městského člověka, jenž se pohybuje mezi pochybnostmi a nejistotami doby: i proto se u něho střídají obavy a úzkosti či strach z uplývajícího času. Čas je pak u básnířky zcela zásadním pojmem: obsahuje nejen rozpor mezi bytím a nebytím, ale i prostorové souřadnice, jejichž rozsah sahá od prostých rozměrů až k tragickým dimenzím. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze