Básnická skladba českého publicisty, filozofa a undegroundového hudebníka přináší v dvaadvaceti zpěvech podobenství o ženských osudech i o nezaměnitelné roli ženy v lidských dějinách. Poéma Mirka Vodrážky směřuje ke konkrétnímu pojmenování symboliky, která svou básnickou obrazností vystihuje ženskou podstatu, krystalizující v mnohdy tajuplných odstínech dávných mýtů a legend. Jedním z těchto emblematických znaků je i jedinečnost luny, která se v této básni vyskytuje jako vemírná, ikonická, a do jisté míry odvrácená tvář ženské bytosti. A právě v těchto dvou hraničních bodech, tedy mezi ženou a lunou, se odehrává výbušně rezonující rozhovor, kde se střídají témata vztahů mezi muži a ženami a kde všednost dnešní reality zápasí s duchovními hodnotami, jež dosahují až nadčasových rozměrů. Skladba, vycházející z principů feministické filozofie, je cenným příspěvkem usilujícím nejen o poznání vnitřního ženského světa, ale i úvahou nad jejím postavením a samotnou existencí. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze