Sbírka veršů známého českého lékaře, spisovatele, esejisty a básníka se zamýšlí nad postavením člověka a jeho citovým zázemím uprostřed dynamických proměn současného světa. V sedmi oddílech se básník soustředí na charakteristiku současného způsobu existence, na fakt, že člověk je čím dál více odtržený od běžných lidských pocitů, že si neváží lásky ani svobody a podléhá fetišismu předmětů a zdánlivě všemocným technologiím. Ždichynec si všímá i vytrácení se humanity, světa bez víry, v němž "jedná silnější a vítězí". Nikdy ovšem nezapomíná na to, že základem bytí je porozumění hlubokým citům, že jedinec má všemi smysly vnímat a pozorovat krásu kolem sebe. Na jedné straně tu vedle sebe "tančí" závrať z rosy či červánků, z letu motýlů a z průzračného snění, na druhé nastupuje neustálá přítomnost pomíjivosti i předtucha konečnosti údělu. A tak může básník i filozof Ždichynec rozvážně i vyrovnaně prohlásit, že "život má v sobě nepokoj, touhu a rytmus, /nepřestává naléhat svou zvláštní radostí/ i smutkem zvonící hrany". Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze