Po vylíčení zrození husitství v "Mezi proudy" obrátil se Jirásek hned k vrcholu husitství a píše "list české epopeje", té největší a nejslavnější, jakou kdy prožily naše dějiny. Poznáváme tu především ony, "všechny", proti nimž šel tehdy boj, a Jirásek nepomíjí nic, co by ukázalo, jak mocní to byli nepřátelé. Byl to především papež, tehdy hlava nejen církve, ale s ní i všeho světského křesť. světa, který na jeho pokyn zvedá se i vojensky a jde zničit, vyhubit proklaté husity, dále je to císař, světská hlava téhož světa a stejně zlá a ukrutná. A konečně je to domácí reakce, spolčená s těmito nepřáteli národa. Ano, mocní, přemocní byli ti, proti kterým tehdy šel náš boj. A nesčíslně jich bylo, takřka celý ostatní svět - "všichni". A přece, oč silnější byli "bojovníci za boží pravdu", za nový, lepší svět a život! Silnější právě tou pravdou, za kterou šli a bojovali. (Podle Z. Nejedlého.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR