Autoři se touhle knížkou evidentně baví. Vyprávějí historky ze svého života, kdy zažili setkání s takovými osobnostmi jako třeba Bill Gates, Michael Dell, Benjamin Zander nebo Evald Schorm, profesor Lochman, herec Vladimír Dlouhý. Ale popisují i svoje holky, to jak hráli karty nebo pálili ruskou vlajku. Co měli společného s PO a s KSČ. Nebo s Microsoftem. Jak podnikali. Jak kšeftovali za socialismu. Jak neemigrovali. Jak vůbec pracují a co k tomu potřebují. Nebojí se dělat si ze sebe legraci. Pilný např. cituje to, co jednou řekl své dceři: „Barunko, musíš se smířit s tím, že tvůj tatínek je debil“. V knize jsou i velice vážné úvahy o tom s kým spolupracovat, s kým nespolupracovat a proč? Jak vést firmu? Jak vstoupili do politiky a koho v ní potkali. Klause, Zemana, Havla, Babiše, Schillerovou... Co si myslí o Rusku a o Rusech, případně Ukrajincích. Pilný popisuje svou návštěvu v moskevském kruhovém bazénu: „Poté, co jsem proběhl šatnou, kde svlékali Rusové černé trenýrky (ano, nebyly rudé), jsem vstoupil do otevřeného bazénu. Po hodině plavání se ozvaly píšťalky plavčíků a křik: „Bazennyj seans okončil sa“ a bez ohledu na délku vstupenky jsme museli bazén vyklidit.” Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU