Sbírka veršů významného českého básníka, prozaika a esejisty pokračuje a dále rozvíjí jeho svébytnou poetiku, založenou na principu tzv. "pěší metafyziky". Jako neúnavný poutník se Petr Král toulá podvečerním městem, navštěvuje věhlasné kavárny, do nichž občas vstoupily i dějiny, zamýšlí se nad uplývajícím časem a tím i nad odjezdy vlaků, naslouchá doznívajícím krokům na schodištích a nárožích. Zase je to především kulisa kypícího a stále se měnícího města, v němž se básník tak jako už tolikrát pohybuje s oslnivou jistotou a vituozitou, zase je tu prostor pro ono magické "šíření" myšlenek a úvah, jež vyplývají z bedlivého pozorování důvěrně známého prostoru. Jsou tady i inspirativní jízdy tramvají, které dávají možnost pořizovat kamerou oken nové záběry, jsou tady neohlášené zástavky, na nichž básník vystupuje a třeba i po boku popelářského vozu kráčí dál, v zádech "s prašnou zelení stromů, trávy, laviček v blízkém parku", aby vyslovil nekonečný údiv nad proměnami a podobami života v lidských sídlech. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze