Autor - starší z dvojice bratří Čapků (narozen 1887, zemřel r. 1945 v nacistickém koncentračním táboře), malíř, prozaik a dramatik (spoluautor několika prací Karla Čapka), navázal v této povídce, po prvé vydané r. 1930, na lidovou tradici mysliveckých vyprávění. Vytvořil příběh dvou vesnických chasníků, pro které bylo pytlačení jedinou radostí a únikem z dřiny na poli a v lomu, kteří dopadeni nad kořistí zabili hajného a kteří prchali krajem a stávali se zločinci, téměř si to neuvědomujíce, a skončili jako sebevrahové, když už nebylo úniku z četnického obklíčení. Těžiště povídky je ve vylíčení duševního stavu obou štvanců, zprvu rozjařených krásou lesa a vylhávaným pocitem naprosté svobody, a postupně klesajících k vědomí bezmocnosti vůči těm, kterým toužili uniknout.