Jistá část české literární kritiky říká, že Kundera je reprezentantem středoproudé literatury, která se děje především na povrchu a uspokojuje falešné přesvědčení o čtenářské náročnosti. Říká se, že Kundera svým sklonem k esejističnosti nadbíhá francouzskému čtenáři a stele si tak hnízdo francouzského autora. Říká se, že Kundera opovrhuje českým čtenářem, a proto mu nechce dát k dispozici v českém překladu své poslední romány. Říká se, že Kundera zahořkl a užírá se v jakémsi nedobrovolném pozdním exilu, schovávaje se před sebou i světem. Říká se spousta blbostí. Co se však v Čechách málo říká, je skutečnost, že Kundera je nejenom nejpřekládanějším českým autorem, ale současně i nejúspěšnějším autorem české literatury v kontextu literatury světové. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně