Působivý vhled do období raného i pozdního socialismu v niterném "úvahovém bildungsrománu" - vnitřním monologu o hledání sebe samého, své pravdivé minulosti i cesty ven ve společnosti, která je zaplavena marností.Léta šedesátá v dětských vzpomínkách a osmdesátá v aktuálním prožitku vypravěče - mladého malíře, vyjíždějícího do krajiny za malováním, vzpomínajícího na dětství zatížené rodinnou tragédií a komentujícího pozdně normalizační současnost. Vnějškový příběh se odvíjí od rodinné tragédie, která nechce pustit své aktéry či svědky ze spárů ani v pozdějším životě. Temné vzpomínky a neútěšnou dobu se snaží vypravěč překonat svou cílevědomostí a výtvarnou tvorbou, ale temnotu nakonec nachází, když to už neočekává, i sám v sobě. Neútěšnost a tesknotu ovšem překonává sám autor nadhledem, ironií a sebeironií. Směsí tragikomických prvků vzniká zvláštní druh humoru, který prolíná celou knihou. Silnou stránkou této prózy je hra s jazykem, neskrývaná radost z této hry, vzniká tak zvláštní, až tajemný rytmus vyprávění, nálada, atmosféra. Mimo jiné nás kniha uvádí do postupů Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze