První větší autorčina prozaická skladba, vydaná po prvé v r. 1915, podává kritický obraz pražské měšťanské společnosti v době těsně předcházející výbuchu první světové války. Jádrem románového děje je pozvolna, bez radosti odkvétající mládí dívky, vyrůstající od dětství bez tepla mateřské lásky. Fany žije s otcem a macechou, uprostřed stárnoucích tet a podivínských strýců, bez možnosti k někomu se přiblížit, citově se vyžít. Marně hledá cestu k lásce, nachází jen fádní dodrodružství, skoro ani nevybočující z celkové atmosféry nudy. Teprve v závěru románu přiblížení k cizím dětem dává aspoň nějaký smysl jejímu životu. (Podle dosl.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR