Osmá sbírka veršů významného současného básníka Petra Hrušky, komponovaná s jeho charakteristickým neklidem a nepokojem, těží z nejistého postavení člověka v neobvyklých situacích. Ve světě Petra Hrušky se vše pohybuje v oparu nejistoty, která jen zdůrazňuje vratkou pozici člověka v současném světě. Nic zde není definitivního - a snad právě proto pracuje básník s motivem lodních palub, jež nemají potřebnou stabilitu a třebaže symbolicky otevírají cestu k novým obzorům, zároveň plují i do neznáma a přinášejí pochybnosti, nesplněná očekávání a naděje. Podobně nakládá Petr Hruška i s lidskými city. I tady se jeho postavy mnohdy ocitnou "v poryvech... nesouhlasů", narážejí na pustotu srdcí či absenci vztahů. Těchto nedostatků si však dnešní doba nevšímá, naopak stále více zahlcuje civilizaci megalomanskými strukturami, podtrhujicími pýchu a povýšenost. Ze sumerského starověku se zachovaly aspoň hliněné destičky, jež v tomto cyklu inspirovaly autora k několika fragmentárním textům. Po nás ale, vzhledem k bezmezné nadutosti, byť to "nikde není řečeno", nemusí zůstat vůbec nic... Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz