Monografie je badatelskou sondou do intelektuálních dějin evropské kultury v oblasti výkladu přírody.Zaměřuje se na období raného novověku mezi patnáctým a sedmnáctým stoletím a o tématu přírody pojednává v průsečíku tehdejších obrazů světa i člověka, pojmů a metod tak, jak je chápaly a jak s nimi pracovaly teologie propojená s filosofií a nová – přírodní – věda. Kniha je příspěvkem k pochopení dějin teologického diskurzu, především hermeneutiky stvoření, a jako malé kompendium může sloužit i pro zájemce o dějiny přírodních věd. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze