Po vylíčení husitství v "Mezi proudy" obrátil se Jirásek hned k vrcholu husitství a píše "list z české epopeje", té největší a nejslavnější, jakou kdy prožily naše dějiny. Poznáváme tu především ony "všechny", proti nimž šel tehdy boj, a Jirásek nepomíjí nic, co by ukázalo, jak mocní to byli nepřátelé. Byl to především papež, tehdy hlava nejen církve, ale s ní i všeho světského křesťanského světa, který na pokyn jeho zvedá se i vojensky a jde zničit, vyhubit proklaté husity, dále je to císař, světská hlava téhož světa a stejně zlá a ukrutná. A konečně je to domácí reakce, spolčená s těmito nepřáteli národa. Ano, mocní, přemocní byli ti, proti kterým tehdy šel boj. A nesčíslně jich bylo, takřka celý ostatní svět - "všichni". A přece, oč silnější byli, "bojovníci za boží pravdu", za nový, lepší svět a život! Silnější právě tou pravdou, za kterou šli a bojovali. (Z doslovu.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR