Čtvrtá a poslední románová práce Jaroslava Havlíčka (1896–1943), vydaná po prvé r. 1940, je stejně jako předchozí autorova díla ostrou kritikou maloměšťácké společnosti. Název románu je složen z počátečních písmen pěti ženských jmen, Heleny, Lídy, Marie, Dory a Emy, pěti dcer maloměstského lékaře – sedláka a vdovce Hanzelína, svérázného sociálního buřiče a zároveň nemilosrdného domácího tyrana, vedle něhož živoří zejména tři nejstarší dcery, odsouzené k truchlivé samotě. Jejich postavy, rozlišené s jemným charakterisačním uměním, jsou hořkou obžalobou údělu ženy v omezené maloměšťácké společnosti. Jediná z pěti sester, vzpurná krasavice Dora, vzepře se hrozící životní perspektivě a prchá z otcovského domu. S neobyčejnou čistotou a křehkým lyrismem je vylíčeno citové a rozumové dospívání samotářského studenta Emila, syna okresního hejtmana a plachého ctitele dvou nejmladších Hanzelínových dcer, jehož vzpomínkami je rámcováno celé vyprávění. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz