Všude žijí lidé. I v malinkaté VESNIČCE. V Bystřici, Újezdě, Lhotě nebo Řehči.  A jejich příhody z dob mého mládí i dospívání Vám nabízím. Rád se tam vracím aspoň ve vzpomínkách. Mám tam své kořeny. V místech, kam se můžu vrátit, až se začne bortit představa o světě, kam se můžu přijít podělit o radosti a vylít hoře starostí. Tam, kde sídlí dosud neposkvrněná příroda, kde u splavu teče průzračná voda a dole pod jezem šplouchají pstruzi, kde na loukách kličkují zajíci a v podvečer vycházejí na pastvu srny. A tak jsem sedl a  sepsal  historky z naší vesničky. Žádná kronika ani statistika, ale výpověď doby. Pojďte se mnou, usaďte se pod starými lípami na návsi,  uvidíte starou třešeň v květu, zahradu a moje rodné stavení. A „hrdiny“, lidi z masa a kostí, píšící každodenní knihu života.                          Václav Franc