Ohromující paměti prozaičky, teatroložky a herečky Tamary Vladislavovny Petkevičové, která se svému řemeslu naučila v gulagu, v pracovním táboře na dalekém ruském severu.Tamara Petkevič, narozená roku 1920, prožila relativně privilegované dětství v Petrohradě sovětského režimu. Její otec byl členem komunistické strany, avšak vznikající svět jej začal drtit a roku 1937 se stal obětí Velkého teroru. Tehdy sedmnáctiletá Tamara byla označena za dceru "nepřítele lidu". Přestože vyhnanství se jejich rodině vyhnulo, Tamara ve dvaceti letech přerušila studia a dobrovolně opustila Leningrad. Spolu s ním také svou matku i sestry. Vydala se za svým budoucím manželem do Kyrgyzstánu, tři roky po příjezdu však byli zatčeni. Tamara byla nakonec odsouzena k sedmi letům vězení v táboře v republice Komi. Zde vystřídala několik zaměstnání, až nakonec skončila v táborovém divadelním souboru, který dodával naději hercům i ostatním vězňům divákům...Paměti Tamary jsou neocenitelným zdrojem informací o každodenním životě a kultuře Sovětského svazu v této době a o životě v ruském táboře. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR