Autor je předsedou Svazu pokrokových bengálských spisovatelů a jedním z předních funkcionářů Bengálského mírového výboru; jeho román, ačkoli vydán poprvé téměř před patnácti lety, je stále jedním z nejlepších soudobých bengálských románů, realisticky zobrazujících životní problémy indické venkovské chudiny. Dějištěm je hospodářsky i sociálně zaostalý kraj jihovýchodního Bengálska, kam před 2. svět. válkou téměř nezasáhlo národně osvobozenecké hnutí, a kde jádro tamního obyvatelstva - chudí plavci a rybáři - jsou odkázáni na milost boháčů a "plaveckých aristokratů" - majitelů loděk a rybářského náčiní. Námětem románu je příběh typický pro tyto okolnosti: pokrytecký zbohatlík, předstírající soucit s chudinou, způsobí intrikami a podplácením policie hmotný i rodinný rozvrat jednoho z rybářů, aby své oběti znemožnil život v osadě a přinutil ji přesídlit na neobydlený ostrov s vražednými životními podmínkami, kam potřebuje získat výhodné pracovní síly pro obdělávání své půdy. Vše, co tvoří skutečnost těchto lidí - prostota, nevědomost a nevzdělanost, způsob práce, zvyky, slavnosti, pověry - je v románě důsledně realisticky zachyceno. (Podle doslovu.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR