Vyprávění o posledním životním i uměleckém údobí Jar. Haška, prožitém od srpna 1921 do 3. ledna 1923 v posázavské Lipnici, se opírá zčásti o neznámý literárně historický materiál, který autor sbíral a kriticky si ověřoval užijících pamětníků. Zachytil tak vzpomínky malíře Panušky, Haškovy druhé ženy Šury, jeho hostitelů Invaldových, jeho písaře Štépánka a j. Podrobně popisuje prostředí, v němž se tehdy Hašek pohyboval, a zaznamenává různé příhody (např. hned tři verse známé historky o neodbytném flašinetáři); líčí vznik některých episodek v Haškově tvorbě a podle autentických pramenů vypisuje spisovatelovy poslední chvíle. Mezi dokumenty otiskuje jak Haškovy dopisy, vzkazy averšíky, tak i znění nakladatelských a divadelních smluv a úřední zhodncení pozůstalosti, které předpokládá, že "po 10 letech bude nové generaci obsah spisu (Osudů dobrého vojáka Švejka) nejasný a sotva se najdou čtenáři pro totodílo". - Kromě četných fotografií jsou v knize reprodukovány původní Ladovy ilustrace, které nebyly pojaty do knižního vydání "Švejka". Závěrem je přetištěno devět z Haškových povídek, které vznikaly v Lipnici. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR