"Jen drobným kalíškem jsi, sonete, / pro jeden malý doušek poesie. / Ale kdo z tebe ještě podnes pije, / okusí krůpěj z číše staleté." - Těmito verši uvádí básnířka svou novou sbírku, v níž vtělila do klasické formy sonetu své nejvnitřnější zážitky; milostné vzpomínky i zádumčivé, často teskně vyznívající úvahy nad životem se střídají s verši zachycujícími dojmy z přírody v časové posloupnosti ročních období, okouzlení Prahou i ohlasy z cest po sovětském jihu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR