Kniha přináší výbor z theoretických statí jednoho z předních vůdců mezinárodního dělnického hnutí, nadšeného a horlivého šiřitele Marxových ideí, který se uplatnil nejen na poli sociologie a filosofie, ale zejména také v oblasti literární historie a linguistiky. Vedle dvou literárně historických studií - "Lidové svatební písně a obřady" a "Počátky romantismu" je ve výboru otistěna i pozoruhodná studie linguistická, nazvaná "Francouzský jazyk před revolucí a po ní", v níž Lafargue mistrně charakterisuje jazyk XVIII. století a analysuje příčiny, které způsobily, že po francouzské revoluci počaly spontánně pronikat do spisovného jazyka lidové prvky.