Práce, kterou sama autorka označuje za pokus o aplikaci Pavlovova učení na metodiku vyučování cizím jazykům, chce ukázat, jak učení I.P. Pavlova o vyšší nervové činnosti přispívá k obecné metodice vyučování cizím jazykům tím, že osvětluje pochody, jež tvoří cizojazyčnou činnost. Pavlovovská psychologie pomáhá učiteli jazyků poznat, co se děje v mozkové kůře žáka, mnohem pronikavěji, než to činila idealistická psychologie. Osvětluje pak správnost a vhodnost jednotlivých metod jazykového vyučování. S hlediska materialistické psychologie a dospívá k závěru, že osvojení si cizího jazyka je složitá, ale ve své podstatě podmíněně reflexní činnost, a že jako každý podmíněný reflex musí být upevněna důsledným a dostatečně dlouhým opakováním, vysvětluje, jak je možno využít pavlovovských zkušeností ve filologii, na jaké zábrany žáků je nutno dát pozor a jak je možno přispět k živému a zajímavému vyučování. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR