Sbírka veršů současného historika, básníka a výtvarníka opět odráží autorovy zjitřené nálady, úvahy a myšlenky.Václav Tomek pozoruje a zkoumá "odleskem paměti" události a situace, která zanechaly v jeho duši pocity vřelosti nebo naopak stopy po jizvách. Vzpomíná na své rodiče, na maminku a její konejšivou náruč, ale uvažuje také o neúprosném chodu času, který se mnohdy jak "vlna za vlnou" řítí na člověka a připravuje mu jak radost a štěstí, tak i krutá překvapení. V mnohém jde tedy v této sbírce o poezii bilancující, která s pokorou a nadějí hledá odpovědi na otázky spjaté s hodnotami a smyslem lidského bytí. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze