Autor zachycuje na podkladě archivních dokumentů atmosféru Bachova absolutismu v severovýchodních Čechách, sleduje činnost Havlíčkových stoupenců na Jičínsku a Hradecku a všímá si zejména událostí kolem t. zv. klubu nespokojených ve Dvoře Králové n.L. Ukazuje, jak pokrokové byly plány a požadavky králodvorských bouřliváků, kteří pomýšleli na uskutečnění konstituce, na provedení odluky od Říma, na zrušení církevní hierarchie a na obnovení husitství. I když hnutí bylo zrazeno a rozpadlo se pod tlakem zesíleného policejního dozoru. Je přesto svědectvím o tom, že i v době největšího útlaku Bachovy samovlády byli v Čechách prostí lidé, kteří se neohroženě hlásili k pokrokovým tradicím svých dějin, vedeni a vychováváni perem prvního velkého českého novináře. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR