Soubor veršů české autorky, vydaný vlastním nákladem, obsahuje převážně intimní a přírodní reflexe.Poezie Olgy Jiříčkové je psána jednoduchým a prostým stylem, zobrazuje krajinu, která autorku inspiruje a svou melancholickou náladou "proniká do nitra duše / a voní". Na pozadí noci tu šumí splav, příroda je zkrápěna vlhkými kapkami deště a uprostřed luk se vypínají obnažené kmeny osamělých stromů. Hlavní slovo v této scenérii má ovšem řeka, která je symbolem touhy i podmanivého ticha, jež nutí k zamyšlení a přemítání o životě, o lásce, o naději, ale i smutku a bolesti. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze