Mnohovrstevnatý lyrický román významné švýcarské básnířky v metaforických obrazech odhaluje soužití dvou lidí vzájemně si pomáhajících pře/žít a přitom odkrývá skrývaná, ale pod povrchem dramaticky rezonující lidské drama.Dojemný vřelý, ale i s nadhledem a básnickým literárním jazykem vyprávěný příběh o soužití svérázné babičky s velkým zlatým srdcem, která je vším pro malé naivní dítě zpracovávající si po svém příliš složité a dramatické události. Malému se často vrací vzpomínková smyčka na bratříčkovo tělo plující po řece do dálky. Pozoruje také prázdnou třetí židli u stolu dříve patřící dědečkovi - lovci, který je prý nyní v tajuplném ráji lovců Tamanguru. Babiččina svérázná povaha a její ostrý vtip i realismus v kontrastu s dětským vnímáním světa i vstupování tajuplného fantaskního místa Tamanguru do společného dorozumívání se o záležitostech v jedné švýcarské vsi dohromady vytváří hořkosladký příběh lásky, smutku a porozumění. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze