Pro Charlese Bukowského byla kočka „krásný ďábel“, nezdolný bojovník a lovec, nevypočitatelná myslící bytost, vzbuzující respekt a obdiv. Jeho kočky jsou divoké a panovačné, Bukowski je zachycuje, jak pronásledují svou kořist, válí se a procházejí po popsaných stránkách, probouzejí ho tím, že mu zaboří tlapky do obličeje. Jsou to však i tvorové přítulní a láskyplní, kteří autora inspirují a probouzejí v něm potřebu něžné a neustálé péče. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, příspěvková organizace