Elegie - pátá Ortneova sbírka byla uspořádána těsně před jeho tragickou smrtí. Základní podobou jeho poezie je plachá něha, s ní se chlapecký básník dorozumívá, aby pochopil skutečnost, jež ho obklopuje. Básnická sbírka je souborem devíti elegií. Orten se v nich zamýšlí nad svým dosavadním životem a loučí se se vším, co tvořilo jeho naivní dětství a mládí. Jeremiášův pláč je krátkou litanickou skladbou, v níž Jiří Orten definuje svou situaci a pocity prizmatem ohroženého člověka, který má před sebou pouze temné perspektivy, jež už nelze žádným způsobem zvrátit. Orten si bytostně uvědomuje ztrátu lidských hodnost, narůstající úzkost i silný prožitek vykořeněnosti, neboť náhle zůstává bez domova, nikam nepatří a nikam se nemůže zařadit. Tuto nezakotvenost vkládá Orten i do nářku proroka Jeremiáše, jenž lká nad vydrancovaným Jeruzalémem. Biblické téma Ortenovi zároveň umožňuje, aby adresoval plamennou výzvu Bohu, v níž ho seznamuje s tehdejší hrůznou skutečností. Žádá ho, aby toto utrpení zastavil a v jednom z posledních veršů se dokonce odváží doufat, že tma pomine a ty, "prchlivý Bože hrůzy, ... do lásky z krutosti rozkveteš." Jiří Orten si ale na druhé straně nic nenalhává a tuší, že tato nepatrná naděje se během jeho života už nenaplní... Zdroj anotace: SKAT - Souborný katalog