Kritický rozbor díla velkého ruského romanopisce. Vysoce hodnotí Dostojevského vášnivou lásku k lidem trpícím, odstrčeným vykořisťovatelskou společností, jeho protest proti urážení lidské důstojnosti, jejž vtělil do svých románů a povídek. Zároveň odmítá autor "dostojevštinu, psychologii a ideologii bezvýchodnosti a zoufalství, nezdravou náklonnost k vychutnávání zla - všechno, co odvádělo spisovatele od pokrokových sil jeho doby". Důkladně je dokumentováno, jak odmítavě hodnotili tyto reakční rysy Bělinskij, Dobroljubov, Lenin, Gorkij, jak touto stránkou svého díla vybočil Dostojevskij z pokrokových tradic ruského realismu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR