Čtvrtá sbírka veršů současného básníka je opět holdem jihočeské krajině, kterou autor zkoumá jako okouzlený pozorovatel ze sedla svého velocipedu.Jsou chvíle, kdy se do očí "vlévá zvlněná krajina", s níž se básník Jaroslav Švadlena se svou poezií ztotožňuje. Co na tom, že tento region neúnavně objíždí snad posté či potisící... Přesto (anebo právě proto) je zřejmé, že kdykoli vniká do jeho přírodních zákoutí, záhybů, stezek a polních cest, objevuje ho pokaždé ve zcela nových básnických pohledech a souvislostech. Za tímto účelem mu stačí opět osedlat dvoukolého oře, šlápnout do pedálů a znovu se vracet k důvěrně známým místům, jež mu dávají prostor pro meditaci a filozofické úvahy. Ze Švadlenových veršů čiší vzácná vyrovnanost, jak po jazykové, tak i duchovní stránce. Je to patrně dáno i tím, že svět, který popisuje, osciluje "v dokonalé rovnováze", která dokáže například stírat rozdíly mezi záludností bludných kamenů a konejšivým chladem vzrostlých lesních velikánů, mezi soumrakem a kuropěním. Vše tu má svůj řád a Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze