Tak jako ve své první sbírce pracuje tentokrát Rita Pálinkášová i tady s volným a vázaným veršem, který jí dává prostor naléhavě vyjádřit pocity, v nichž se se skrývají komplikované partnerské vztahy, úzkost z rozchodu či nenaplněná očekávání. Láska se v autorčině podání mění spíše v neustálou litanii nářků, do nichž bodají bolestné vzpomínky s čerstvými a nezahojitelnými jizvami. Když nejsi se mnou, děsí mě hluboká a duši rvoucí tma, říká autorka v jedné básni. A tento smutek, mnohdy zdůrazněný i osamocením a prázdnotou, jakoby ji někdy celou pohltil: objevuje se v motivu hvězdné oblohy, v mlhavé atmosféře mostecké aglomerace nebo i v hořkém probuzení. Přesto však se v autorčiných textech nacházejí i optimističtější tóny, a to hlavně v oněch polohách, v nichž problesknou spontánní záchvěvy intimního a milostného vyznání. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze