Básnická epopej, kterou její autor Karel Hartmann sepsal nikoli jako patetický příběh tohoto literárního žánru, ale jako veršovaný popis života v terezínském ghettu.Karel Hartmann byl v meziválečné době výrazným představitelem pražského kulturního a sportovního života. Jeho básnickou reportáž tvoří chvatně zapisované reflexe, jimiž si Hartmann pomáhal pochopit osudy obyvatel terezínského ghetta, kde byl po atentátu na protektora Heydricha vězněn (v říjnu 1944 byl ovšem se svou ženou Editou deportován do koncentračního tábora v Osvětimi, kde je nacisté ihned po příjezdu zavraždili). Karel Hartmann chtěl touto skladbou zanechat svědectví o životě, událostech a o těch, kteří se v předtuše své smrti "modlili za mír věčný, lidství a lásku". Z jednoduchých veršů se skládají lehce ironické obrázky z ghetta přecházející v baladu, kterou její autor píše stále více s "úsměvem skrze slzy". Se svou zvětšující se nostalgií a s ohledy k předpokládaným čtenářům zanechává své poznání těm, o nichž věřil, že mu budou chtít porozumět. Vychází v edici Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze