Soubor prozaických textů spisovatelky, publicistky a občanské aktivistky, reflektujících realitu normalizačního Československa v letech 1968-1988.Spojujícím rysem prací Otty Bednářové shromážděných v této edici je potřeba svědčit o sobě, o lidech a o době. Knihu otevírá text, v němž autorka vydává svou životní konfesi. Následující oddíl tvoří pět reportážních próz z let 1976-1980. Otta Bednářová v nich - slovy Jana Tesaře - "nalezla novou, osobitou a pregnantní formu", dokázala však především zdárně propojit věcný, neokázalý vypravěčský styl s vyjádřením situací bolesti a utrpení, statečnosti a vzdoru, ale i z druhé strany podlosti a nízkosti. Druhý oddíl shrnuje autorčina svědectví s nespornou osobní i společenskou hodnotou, mezi nimi pak zvláště to o událostech v prvním srpnovém týdnu po sovětské okupaci roku 1968 v redakcích pražských sdělovacích prostředků. Kniha dále obsahuje ediční poznámku a komentáře, soupis autorčiných textů, rozhlasové a televizní tvorby a medailon. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze