Sbírka Jiřího Staňka zapadá svými kořeny do autorova dvouměsíčního pobytu v bohnickém psychiatrickém ústavu. Staněk se náhlé ocitá v okamžicích zlomu, skleslosti a vyčerpání. Jakoby v této chvíli nacházel sílu vyjadřovat se pouze ve fragmentárních útržcích, do nichž s bolestnou grimasou zapisuje poznámky těchto dní. Pohybuje se mezi nebytím a bytím, ztrácí pojem o čase a zmatek v kalendáři přibližuje otázkou: Kolikátého sumašestvěnnyj je dnes? / Asi DEŠTIVÉHO... Staňkova poezie je vypjatým albem snímků, které s tíživým neklidem fotografují rozpolcené stavy lidské duše. V žádném případě však nejsou tyto verše hlasitými výkřiky ze tmy, ale spíše tiše pronášenými básnickými poznámkami, které naplno vyslovují existenciální obavy a úzkosti, do nichž se někdy vnitřní svět člověka noří a potápí. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz