Publikace pojednává o technice uměleckého přednesu a svou specifickou formou se žánrově pohybuje na pomezí pedagogické příručky, učebnice hlasové interpretace uměleckých textů a záznamem osobního vhledu do oblasti teorie verše a jeho přednesu.Autorka charakterizuje svou knížku jako „pokus o využití francouzské zkušenosti po český přednes a jeho pedagogiku“. Od konfrontace českého a francouzského přístupu k uměleckému přednesu přechází k mystickým i zcela technickým souvislostem básnické tvorby a interpretace, přičemž své osobní herecké zkušenosti poměřuje se zkušenostmi jiných, reflexemi básníků nad vlastním dílem, svědectvími překladatelů, poznatky literárních teoretiků a na pomoc si bere i výsledky empirické studie. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze