Monografie přináší reprezentativní vhled do literárního nonsensu, jehož problematika nebyla u nás dosud v takovém rozsahu odborně zpracována.Autorka sleduje vymezení nonsensu v českých a zahraničních literárněvědných studiích, neopomíjí ani jeho zkoumání ve spojitosti s teoriemi humoru. Popisuje genezi nonsensu, jeho projevy v lidové slovesnosti a hledá paralely s vývojem v českém prostředí. V rámci geneze české nonsensové pohádky, na niž se práce primárně zaměřuje, zmiňuje významné tvůrce, kteří se do historie vývoje tohoto pohádkového typu výrazně zapsali (např. Lewis Carroll, Edward Lear, Vítězslav Nezval, Alois Mikulka, Petr Nikl). Knihu završuje prezentace výsledků výzkumu zaměřeného na recepci literární komiky v textu nonsensové pohádky Aloise Mikulky žáky základních škol. Výzkum byl motivovaný přesvědčením zastánců nonsensu o jeho užitečnosti při rozvíjení fantazie dítěte, při budování jeho smyslu pro realitu a logické uvažování i při vytváření čtecích návyků. Zdroj anotace: Národní knihovna v Praze