Ondrej Lenárd studoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě ve třídě profesora Ľudovíta Rajtera a již během studií získával cenné umělecké zkušenosti při spolupráci s profesionálními tělesy. Po absolutoriu v roce 1962 zahájil svoji uměleckou dráhu jako sbormistr a dirigent opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde v letech 1984-1986 působil ve funkci šéfdirigenta a později šéfa opery (1997-1998). Od roku 1970 byl dirigentem a v letech 1977-1990 šéfdirigentem Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu v Bratislavě. Cílevědomá práce, spontánní muzikantský a originální přístup ke každé interpretované skladbě a dosažené výsledky ho v následujícím desetiletí 1991-2001 dovedly až ke spolupráci se Slovenskou filharmonií (od r. 1991 šéfdirigent, v letech 1993-2001 umělecký ředitel). V roce 1978 zároveň působil jako stálý hostující dirigent Japan Shinsei Symphony Orchestra v Tokiu a v roce 1993 se stal šéfdirigentem a hudebním ředitelem tohoto renomovaného japonského orchestru. V roce 2000 byl jmenován čestným dirigentem Tokijské filharmonie. Ondrej Lenárd spolupracuje s předními evropskými orchestry a sólisty (P. Dvorský, G. Beňačková, J. Obrazcovová, M. Freni, P. Cappuccilli, E. Urbanová, S. Kopčák ad.). Dirigoval ve Vídeňské státní opeře, v Houston Grand Opera, v Teatro Liceo v Barceloně, v Teatro San Carlo v Neapoli, ve Státní opeře v Budapešti, v Národním divadle a Státní opeře v Praze, hostoval v Kanadě, Brazílii, USA, Japonsku. Z poslední doby připomeňme mj. uvedení Pucciniho Tosky se souborem Státní opery Praha v Salcburku (2006), Verdiho Maškarního plesu s Nikkai Opera Company v Tokiu (2007) a koncertní řadu s Tokijskou filharmonií (2008). V roce 2008 měla pod jeho taktovkou premiéru Prodaná nevěsta v Národním divadle a Bohéma ve Státní opeře Praha. Od sezony 2011/2012 je Ondrej Lenárd šéfdirigentem SOČR. Hudební začátky Richarda Strausse (1864-1949) vedl jeho otec, hornista orchestru mnichovské Dvorní opery Franz Strauss, zastánce tradičních hudebních forem. Pod otcovým vlivem vznikaly první synovy skladby - smyčcový kvartet, sonáta, instrumentální koncert, symfonie. Roku 1886 napsal Strauss mezi červencem a zářím symfonické dílo Aus Italien (Z Itálie). Je výsledkem cesty do Itálie, kterou mladému skladateli otec daroval jako projev úcty k dobám, kdy umělci do této země jezdili za inspirací a zkušenostmi. Richard Strauss včlenil mimohudební dojmy do čtyřvětého vzorce a výsledek označil za dílo přechodu. S klasickým symfonickým cyklem má společného málo, spíše je zvukovým sledem charakteristických obrazů. Není dodrženo obvyklé pořadí vět (pomalá věta je na třetím místě), ani jejich struktura. Vlasta Reittererová Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU