J. Šimek ve svých úvahách představuje svůj mírně kritický pohled na katolickou církev s důrazem na nutnost její modernizace a přizpůsobení dnešnímu světu a morálce. Vystupuje z pozice věřícího stojícího "za mříží", který sice uznává Krista, ale nedokáže splnit to, co mu předepisuje katolická církev a její představitelé. Věnuje se např. problematice zpovědi a hříchu, nevěry, sexuality a rozvodu, víry a morálky, vědy a teologie, fenomenologické filozofie, dále úlohou psychoterapeuta a duchovního apod. V závěru kritizuje zejména oficiální představitele katolické církve, které nezajímá běžný věřící. Také navrhuje nové způsoby setkávání věřících nebo nové katolické svátky. V úvodu autor prozrazuje, že tento "dopis" chce věnovat T. Halíkovi po přečtení jeho knihy Divadlo pro anděly, jinak se ale v textu explicitně Halík ani jeho myšlenky neobjevují. V tomto smyslu nevěnuje své kritické úvahy jen Halíkovi, ale všem katolickým duchovním. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR