"Literatura je klub, přístupný všem...přesto má o členství zájem jen nepatrný zlomek populace." Hlavní hrdina, autorovo alter-ego, je v této nekomfortní situaci uvíznutého cestujícího spíše jen kritickým pozorovatelem a hodnotitelem, a využívá této neplánované dlouhé přestávky k tomu, aby se věnoval jednak literatuře, která je pro něj základním nástrojem objevování a porozumění světu, jednak pozorování a kritickým úvahám o spolucestujících. Ti tvoří jakýsi modelový vzorek lidstva a projevují se různě, převážně nesympaticky. Jediný cestující, který u hrdiny získává jednoznačné sympatie a s nímž se na závěr tohoto nekonečného čekání spřátelí, je Francouz, s nímž se v druhé části knihy hrdina vydá na cestu po Středomoří. Oba přátele spojuje láska k literatuře a odpor k tupé konzumní společnosti. Na Balkáně postiženém nedávným bratrovražedným konfliktem, inspirují stopy válečné devastace oba přátele k hlubokým dialogům o bestialitě a nelidskosti a o smyslu soucitu v dějinách, v různých dobách, národech a vůči různým lidem. Kdo si zaslouží a kdo nezaslouží náš soucit? Čeho všeho se lidé dopouštějí, obhajujíce to "obecným prospěchem"? A jak snadné je podlehnout mámivým ideologiím, které vždy končí něčím nelidským... I zde je literatura tím, co pomáhá najít cestu skrz neradostné úvahy. Zdroj anotace: Národní knihovna České Republiky