"Křest svatého Vladimíra" je slavnou satirickou básní, jež zůstala nedokončena a vznikala roku 1855 během autorova nuceného pobytu v tyrolském Brixenu. Útočí na tehdejší společenské i politické poměry v rakousko-uherském mocnářství a na jedné straně zesměšňuje církevní dogmatiku, na druhé si všímá despotismu Bachova režimu, popisovaného ovšem s groteskní nadsázkou. "Král Lávra" je inspirovaný pohádkou o králi Midasovi s oslíma ušima. V Havlíčkově interpretaci se ale skrývá i nefalšovaný výsměch hlouposti a krutosti korunovaných hlav i kritika systému, který dává jedinému člověku neomezenou moc nad životy ostatních lidí. "Tyrolské elegie" jsou pak autorovým ironickým záznamem a popisem jeho deportace do vyhnanství v tyrolském Brixenu, k níž došlo roku 1851. Závěrečné "Epigramy" jsou v Havlíčkově podání stručným, vyhroceným a dokonale zvládnutým básnickým útvarem, který on sám charakterizoval jako "malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral". Zdroj anotace: Národní knihovna ČR