Bývalý plukovník fašistického wehrmachtu, nositel rytířského kříže napsal tuto knihu, která poukazuje na události z jednoho červencového dne roku 1942, kdy plk. Petershagen v čele motorizovaného pluku pancéřových granátníku pronikl až k Volze. Plnil jen svou povinnost, co by důstojník fašistické armády, jak později dodává ve své knize. Stalingradská katastrofa v níž byl zničen téměř celý jeho pluk a on sám byl těžce raněn, v podstatě vzbouřila jeho svědomí. Po dobu léčby bojoval se svým svědomím a poté se rozhodl - skoncoval se svou vojenskou dráhou, a vydal Sovětské armádě bez boje městečko Greifswald, které měl podle vůdcova rozkazu bránit do posledního muže. Samozřejmě, že se jeho vojáci dostali do zajetí, on sám do generálského tábora poblíž Moskvy, a tam si při pobytu znovu uvědomil propast, která jej dělila od většiny německých důstojníků. V zajetí se z něj nestal komunista, ale zapojil se po válce do obnovy onoho městečka a jako svůj úkol si stanovil získat pro práci bývalé důstojníky do boje za sjednocení Německa. Osudem byl zajat americkou armádou jako bývalý voják protivníka, a až na nátlak veřejného mínění byl propuštěn z vězení. V době, kdy již Německo bylo rozděleno. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU