V září 1928 dorazili do nejodlehlejší výspy Sovětského svazu, Čukotky, pracovníci kultbázy (t. j. střediska osvětové práce ve vzdálených krajinách SSSR). Nesnadno získávali důvěru domorodců, zvlášť těžký boj svedli s kouzelníky, šamany, kteří zabraňovali čukotským dětem navštěvovat školu Tangů (bělochů). V první části knihy je vylíčen první rok této školy, v druhé části, odehrávající se o šest let později, se již ukázaly výsledky: někteří z žáků školy odjíždějí na další studia do Moskvy. Čukotští lovci tuleňů a mrožů se již nediví biografu, koupelně, elektrickému vařiči. Vody brázdí motorové loďky a po čukotské zemi jezdí kola. Dnes je Čukotka spojena s "Velkou zemí" pravidelnou leteckou linkou. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR